Esence lásky a vztahy - skutečné či mentální?
Jako u všech ostatních aspektů Esence, i u lásky je třeba si uvědomit, že se nejedná o pocit ani o emoci. Láska znamená přítomnost kvality, energie, nebo ještě přesněji, přítomnost velmi jemné substance. Za přítomnosti lásky můžeme jednoduše být, bez toho, abychom něco dělali. Naše duše může být, může spočinout ve své esenciální přítomnosti aniž by na sebe brala specifickou podobu nebo se projevovala nějakou aktivitou.
Pro většinu lidí takový stav není běžnou realitou. Co se týká lásky i společnosti obecně, mnoho věcí se v našich životech pokazilo. Naše schopnost dovolit si lásku byla těžce poškozena či ochromena. Chceme-li znovu být schopni dovolit si lásku, musíme se nejprve podívat na naši bolest a to, jak se bolesti snažíme vyhnout.
…
Pravdou je, že láska není vůbec závislá na vztazích. Pro nás je ale nejsnazší uvidět vzorce a podmínění kolem lásky, když se podíváme na své vztahy.
V práci s Esencí rozlišujeme dva druhy vztahů – mentální a skutečné.
Většina vztahů, ve kterých jsme zaangažováni, je mentální. Máme představu, jak by věci měly vypadat, jak bychom se my a také náš partner měli chovat, jak by vztah měl vypadat a celý tento obraz vztahu srovnáváme s realitou. Se svým partnerem se ve skutečnosti nesetkáme. Opravdový vztah je vždy nedokonalý. Dokonalost totiž neexistuje. Lidé nejsou dokonalí, jsou jedineční. Každý kráčí po nějaké cestě a na ní potkává své výzvy. Žijeme-li v mentálním vztahu, naše srdce se uzavře, když přijde bolest, zranění nebo zklamání. Chceme své srdce chránit a nechceme nic ztratit.
Láska je přítomna pořád a naší přirozeností je milovat. Láska zůstává přítomna dokonce i při násilí, nenávisti a zlosti. Bez srdce nemůžeme žít a srdce miluje, je to jeho přirozeností, jinak to neumí. Stává se to ale tak často, že nemáme odvahu dovolit našemu srdci milovat. Pak se totiž dostáváme za hranice své osobnosti. Lpíme tedy na svých představách a konceptech, a udržujeme si pocit, že se pohybujeme ve známém prostředí.
Existují tři hlavní způsoby, jak fungujeme v mentálních vztazích:
idealizování, přetváření všeho v negativní a žití ve frustrujícím vztahu.
Když idealizujete, vidíte na druhém jen to dobré. Žádná nedokonalost, žádné chyby, je jako bůh či bohyně. Být s bohem či bohyní vám dává dobrý pocit, podporuje to vaše ego. Tak dlouho, jak to jen jde, se snažíte nevšímat si nedokonalosti druhého či vašeho vztahu. Váš partner je jednoduše báječný a vy nikomu nedovolíte, aby váš sen zpochybňoval. Když se o to někdo pokusí, velmi vás to rozzlobí.
Čím déle se vám daří popírat realitu, tím krutější je probuzení. Všechno pak vidíte černě, začnete druhého ponižovat a popíráte možnost, že vůbec kdy bylo ve vašem vztahu či na tomto člověku něco krásného. Otevření už není možné, kapitola je uzavřena. Takové je obracení všeho v negativitu.
Třetím způsobem je mentální vztah s někým, koho nemáte nebo nemůžete mít. Všechno by bylo tak nádherné, jen kdybychom mohli být spolu. Ten druhý není v dosahu, ve vaší mysli je ale přítomný a vy se necítíte sami. Nikdy nemusíte nic řešit, nejsou žádné problémy, protože druhý tam není, je přítomen pouze ve vaší mysli. V tomto případě také nedojdete žádného naplnění, vaši mysl však někdo vyplňuje a co je ve skutečnosti frustrací, můžete v hlavě sami pro sebe nazvat „skutečnou láskou“. Je to velká hra sebeklamu, při které se vyhýbáte svému osamocení.
Mentální vztahy nemají s láskou nic společného. Jsou to představy hlavy o vztahu. Jsou to filtry, přes které se díváme na svět. Díky těmto filtrům se míjíme se život, míjíme se s realitou, protože přirozeností našeho srdce je milovat. My ale tuto lásku nežijeme, jelikož naše představy o lásce jsou chybné. Problémem není absence lásky, láska je všude. My jsme však natolik pohlceni svými mentálními procesy, že nezbývá prostor, ve kterém by se láska mohla projevit.
Porozumění našemu podmínění a chybným představám o lásce osvobozuje naše srdce, aby mohlo znovu milovat. Pak mohou být naše vztahy skutečné a ne mentální. A růst můžeme jen ve skutečných vztazích. Když vidíme pravdu, učíme se a rosteme. Prohlédnutí pravdy znamená vystoupení z mentálních vztahů a upření pozornosti na vztahy opravdové. Opravdový vztah je ten, který právě máte a ne ten, který byste chtěli mít.
Úryvek z knihy Esence napsané Bhagatem (Maitrea 2007)
Této tématice se věnujeme na skupině vedené
Bhagatem