(Bhagat)

Jedním z nejcitlivějších a nejdůležitějších témat v našem životě je, jak být v kontaktu se svými potřebami. Máme mnoho potřeb na fyzické i emocionální úrovni. Potřebujeme fyzické bezpečí, potravu, teplo a potřebujeme také emocionální bezpečí a výživu. Dále máme sexuální potřeby. Některé z těchto potřeb jsou silně spojené s určitým věkem, s konkrétním obdobím vývoje člověka.

Mnoho z nás v našem životě zažilo, že naše potřeby nebyly naplňovány tak, jak bychom to potřebovali a někdy dokonce nebyly naplněny vůbec. To bolí. Pak se stane lehce, obzvláště v dětském věku, že začneme na určité potřeby zapomínat. Prostě přestaneme svou potřebu cítit a tak se přizpůsobujeme svému prostředí. A při tom stále potřeby máme, jen si to již neuvědomujeme. To nám komplikuje život. Jak by ostatní mohli vědět, co potřebujeme anebo co chceme, pokud to necítíme ani my sami, pokud naše potřeby neukazujeme a nevyjadřujeme? Dostává to naše blízké v našem životě do zvláštní situace. Ti druzí by měli znát naše potřeby lépe než my sami a měli by je naplňovat, aniž bychom jim vůbec ukázali, co potřebujeme. Tento postoj vede nevyhnutelně do zklamání, frustrace a stažení se.

Velkým krokem do zralosti je být v kontaktu se svými potřebami a být schopen je vyjádřit. Je tu jednoduchý důvod pro naše obtíže s vyjadřováním svých potřeb: pokud o něco požádáme, pokud ukážeme svoji potřebu, vytváří to možnost, že by ten druhý mohl říci ne. Ukázat své potřeby a pak nezískat jejich uspokojení, je silné. Probudí to v nás veškerá zranění a zranitelnost z dětství. Pocity, že nejsme nebo jsme nebyli viděni a vnímáni. Je bezpečnější neukázat své potřeby, pak nepocítíme bolest.

Další opačnou reakcí je vyvíjení tlaku na toho druhého, ať už otevřeně anebo více skrytě, že ten druhý musí uspokojit naše potřeby. Tlak na nutnost uspokojení našich potřeb může být tak velký, že pak druhému ani nedopřejeme volnost k tomu, aby se mohl nacítit a rozhodnout, jestli to cítí, že chce anebo může uspokojit naše potřeby. Buď to od druhého očekáváme anebo to otevřeně vyžadujeme.

Oba způsoby nám komplikují náš život a naše vztahy. Pokud se chceme potkávat s lidi jako zralé bytosti, které si váží a cení toho druhého, pak na nás toto téma čeká. Potřebujeme opět cítit a uvědomovat si naše potřeby. Připustit si, že máme potřeby a ukazovat je bez očekávání. Způsobem, který druhému dává svobodu k tomu procítit, jestli řekne ano či ne. Tomuto se obvykle snažíme vyhnout. Často to trvá nějakou dobu, než si uvědomíme, že ukázání svých potřeb je samo o sobě uspokojující a to i když nám druhý řekne ne. Toto vnitřní uspokojení pramení z toho, že jsme byli sami sebou, že jsme byli věrni sami sobě. A to je daleko důležitější než dostání toho, co chceme. Tady je zenový koán o potřebách: cítit své potřeby je důležité ne kvůli tomu, aby byly uspokojeny, ale k tomu, abychom byli sami sebou.

Toto téma může prožít na skupinách vedených Bhagatem

Esence a vztahy

Rodinné konstelace