13. 05. 2020

Resilience

Bhagat

Resilience je pojem, se kterým jste se pravděpodobně potkali až v nedávné době. Tři hlavní reakce na krizi jsou resilience, zotavení (recovery) a chronicita.

Téměř každému člověku se v životě stane, že přijdou chvíle krize, kde se člověk potká s ránou osudu ať už v podobě kolapsu, rozpadu vztahu, krachu podnikání, ztráty zaměstnání, nemoci, ztráty milované osoby, přírodní pohromy, prožitku násilí či nehody apod. Některým lide se podaří se z této rány zotavit, ale může to trvat dlouhou dobu a jiní se z toho vlastně nikdy úplně nedostanou a krize se v nich stává chronickou a ještě to může být horší.

Co nám ale dává naději a co je úžasné vidět, že existují lidé, kteří se dostanou z takovýchto okamžiků krize, dostanou se z bolesti či strachů a opět začnou žít svůj život naplno. Od těchto lidí se můžeme učit. Během poslední doby se skvěle rozvíjí výzkumu mozku, díky kterému již dnes víme některé základní faktory, které člověku umožňují postavit se opět na nohy. Této schopnosti se říká resilience - schopnost projít krizí a opět žít naplno.

Díky výzkumu mozku dnes již víme mnoho o procesu lidského vnímání, ukládání informací a o tom, jak nás ovlivňuje způsob ukládání informací v mozku a jak my opět můžeme tyto naše vzpomínky změnit a tak i jejich vliv na nás. Toto pochopení nám dnes umožňuje zvládat krizi ve svém vlastním životě a ukazuje nám, jak pomáhat ostatním lidem dostat se z okamžitého kolapsu, šoku a traumatu po krizových situacích a jak opět nacházet orientaci ve svém životě

Resilience není jeden magický mocný nástroj nebo pochopení. Spíše je celý soubor různých vnitřních uspořádání v člověku, které se sčítají dohromady a vytvářejí vnitřní podpůrnou síť. Můžeme si tuto síť vybudovávat. Způsoby, jak si vytvářet resilienci a vyhýbat se chronicitě jsou např.:

  • udržování dobrých vztahů s blízkými členy rodiny, přáteli apod.;
  • vyhýbat se postoji ke krizi a k stresujícím událostem jako, že je to něco nesnesitelného;
  • přijímat okolnosti, které nelze změnit;
  • stanovit si realistické cíle a jít si za nimi;
  • v zatěžujících situacích dělat rozhodné činy;
  • vyhledávat možnosti sebeobjevování po prožití ztráty;
  • rozvíjet sebevědomí;
  • udržovat si nadhled - dlouhodobé hledisko a brát stresující událost v širším kontextu;
  • udržovat si pozitivní postoj a perspektivu do budoucnosti a vizualizovat si ji;
  • pečovat o své tělo i mysl, pravidelně cvičit, věnovat pozornost svým potřebám a pocitům, věnovat se uvolňujícím aktivitám, které člověk dělá rád.

Možná, že hodně z vás cítilo a cítí psychologickou zátěž na sobě během karantény a nouzového stavu. Každodenní zprávy o počtu mrtvých a infikovaných se na nás valí. To vše lehce může přispívat nebo přímo vytvářet chronicitu v nás - postoj k životu plný strachu, kde si vizualizujeme, že se stanou hrozné, smutné věci. Tyto projekce, které jsou často nevědomé, vytvářejí mocnou subjektivní krizi reality.

Resilience je přesně kvalita, která nám ukazuje, jak nezůstat ležet na zemi, v rezignaci, čekajíce na další ránu, ale jak si aktivně budovat postoj k zvládání obtíží, tak že jsme dál schopni pokračovat na naší cestě životem směrem k vědomí, lásce a respektu. Jak tedy vidíme, právě v době krize, je ještě důležitější než jindy, pečovat o sebe, o své potřeby, pocity, pečovat o své blízké, o svou rodinu, přátele a vytvářet si pozitivní pohled na sebe i na život, dělat věci, které nás těší. Toto se stane pak sítí, která nás udrží v dobrém stavu. Vnější situaci ve světě ovlivníme jen velmi málo, ale to v jakém jsem stavu já, mám ve svých rukách.

Resilience nemá přesný český ekvivalent - je to schopnost projít krizí a opět žít na plno. (Odolnost, houževnatost a podobné česká slova vyjadřují jen, že člověk není udolán, ale resilience také znamená klidně upadnout, ale pak opět najít chuť jít dál)