01. 03. 2016

Svoboda

(Bhagat)

Svoboda je hezké slovo, ale co vlastně znamená? První, co se vybaví mnoha lidem, jsou svobody občanské – vnější. Na té úrovni svoboda znamená, že si člověk může zvolit svou práci, náboženství, partnera, kde chce bydlet apod. Na té úrovni je to svoboda volby podle našeho rozhodnutí. Ale největší omezení naší svobody vychází zevnitř nás.

Z čeho vycházejí naše rozhodnutí? Jsem to opravdu já, kdo toto chtěl anebo je to jen reakce, zaslepená vzpoura proti vnějším vlivů – dělání navzdory? Jdu určitým směrem, protože je to má vnitřní pravda anebo mám tyto pocity, protože je to přesně naopak než to měli moji rodiče nebo naopak než kam mě chce vmanipulovat společnost?

Pokud chci přijít na to, co je svoboda doopravdy, potřebuji se pozorně dívat. Jaké hodnoty, jaká kritéria se skrývají za mými volbami? A odkud tyto hodnoty a kritéria pocházejí?

Je to mnoho otázek.

Z psychologického hlediska je potřeba se v tomto kontextu podívat na jednu část v nás a tou je superego. Superego je kontrolní jednotka naší osobnosti. V práci s esencí se této části říká vnitřní kritik. Vnitřní kritik byl vytvořen, když jsme byli velmi malí a naši rodiče byli velmi velcí a měli veškerou moc, ať už měli pravdu nebo ne. Dali nám pravidla, hranice, co se musí, co se má, co se nesmí a co se nemá atd. Také nám předali jejich strachy. Superego, vnitřní kritik, má jedinou funkci a tou je přežití. Přežití znamená jídlo, přístřeší, bezpečí, sex (reprodukce – přežití druhu) a sounáležitost ve společnosti. Superego nám dává seznam pravidel, standardů – co máme dělat a co dělat nemáme – k tomu abychom přežili.
A samozřejmě jsou v nás konfliktní impulzy - základní instinkty, zvířecí instinkty, které kolidují se společenskými normami a skutečnostmi. Superego otce, které je v konfliktu se superegem matky. Je to džungle. Máš být lidský, společenský a zároveň máš si jít za kariérou a úspěchem a tak soutěžit. Neustále se srovnáváme. Jsem ještě vepředu? Nebo už se opožďuji? Jaké mám šance?

A k tomu všemu ještě jsou tato pravidla založena na podmínění našich rodičů. Naši rodiče je získali od jejich rodičů atd. Tím pádem to pochází z dávné minulosti a ta blokuje náš prostor pro inteligenci, tvořivost a spontánnost. Pravidla superega jsou vždy založena na minulosti. A tak paradoxně za účelem zajištění přežití superego způsobuje, že jsme méně inteligentní, méně spontánní a méně tvořiví. Superego na nás zaútočí – pokud jdeme proti jeho pravidlům a kritériím. Naší reakcí na tento útok je buď obrana, ospravedlňování se, snažení se vyhovět nebo protiútok. Těmito reakcemi je naše energie spotřebována na místo abychom ji použili pro vhodnou reakci na vnější okolnosti.

Svoboda v tomto kontextu znamená osvobození se od minulosti, osvobození se od superega – a to nastane jedině tehdy, když své superego, svého vnitřního kritika, poznáme i s jeho standardy a když tyto mechanismy pochopíme. Pak můžeme být sami sebou a najít svůj vlastní způsob života. Způsob života, který vychází z našeho srdce a z naší vlastní pravdy.

Virginia Satir, americká psychoterapeutka, to krásně vyjádřila těmito slovy:

1. Svoboda vidět a slyšet, co vidíš a slyšíš namísto toho co bys měl vidět a co bys měl slyšet.

2. Svoboda říkat, co si myslíš a cítíš namísto říkání toho, co bys měl říct.

3. Svoboda cítit, co cítíš, namísto cítit, co bys měl cítit.

4. Svoboda požádat o to, co chci, namísto čekání na dovolení.

5. Svoboda podstoupit určité riziko kvůli mým zájmům, namísto jen hrát na jistotu.

Svoboda je možná jedině pokud se uvolníme z kontroly superega nad naším životem. Dříve ne. Pak se náš život stane jedinečným, individuální vyjádřením naší pravdy. A zároveň si uvědomujeme, že jsme neoddělitelnou součástí celku.

S tématem svobody a vnitřního kritika se můžete blíže seznámit (tzv. na vlastní kůži) na skupině Svoboda, důvěra, vedení.